Kraniosakrální terapie je diagnostická a léčebná metoda (technika) ovlivňující fyzický i psychický stav člověka. Název je odvozen z latinských slov „cranium“ (lebka) a „os sacrum“ (kost křížová).

Kraniosakrální systém je tvořen mozkem a míchou, které jsou chráněny mozkovými plenami. V mozku se tvoří mozkomíšní tekutina, která chrání, vyživuje a zároveň detoxikuje mozek a míchu. Kraniosakrální systém je úzce spjat s dalšími systémy, jako nervovým, musculoskeletálním (svalokostěnným), vaskulárním (cévním), lymfatickým (mízním), endokrinním (hormonálním) a respiračním (dýchacím).

Kraniosakrální terapie pracuje s kraniosakrálním rytmem. Jedná se o jeden ze tří fyziologických rytmů (vedle srdečního a dýchacího), jehož amplituda je 6–12 cyklů za minutu. Kraniosakrální rytmus je vnitřním vrozeným rytmem člověka nezávislým na našem vědomí a pulsujícím po celý život.

Pomocí kraniosakrálního rytmu je možno diagnostikovat místa bloku nebo adhezí, a tak zjistit, kde má tělo největší problém. Pracujeme na úrovni hlubokého tkáňového systému, jehož schopností je ukládat do tzv. „tkáňové paměti“ veškeré prožitky, jako např. úrazy, nemoci či emoční zážitky. Takovým způsobem se v těle vytvářejí restrikce (bloky). Postupem času dochází k jejich řetězení, a tím k vyvolání bolesti nebo dokonce nemoci. Např. úraz v oblasti kostrče může s odstupem času i několika let způsobit bolesti hlavy, dýchací obtíže apod.

Místo, kde subjektivně vnímáme bolest, není vždy místem její skutečné příčiny. Například, pokud jsou jednotlivé kosti či tělesné struktury nepohyblivé nebo jsou v napětí, je ve své funkci omezen mozek a mícha, a tím jsou ovlivňovány i funkce, které utiskované části mozku a míchy řídí. A zároveň pokud se volně nepohybují lebeční kosti, nemůže se pohybovat mozková plena, a tím dochází k zablokování páteře nebo naopak, dojde-li k zablokování páteře, nemůže se pohybovat mozková plena, a pak je omezen i pohyb lebečních kostí a fungování mozku. Techniky kraniosakrální terapie umí tyto blokády uvolnit.
Diagnostika i léčba závisí na znalosti anatomie a palpační (dotekové) schopnosti terapeuta, který vnímá rychlost, amplitudu, symetrii a kvalitu kraniosakrálního pohybu a jeho šíření po celém těle.

Info u Markéty Schillerové.